Llucmajor, 1. část

Město Llucmajor se nachází v jižní části ostrova Mallorca a představuje administrativní sídlo stejnojmenného okresu. Nachází se asi 24 km od hlavního města Palma de Mallorca a 15 km od letiště. Na úpatí hory Puig de Randa žije kolem 10 tisíc obyvatel. Vzhledem k tomu, že samotná obec je vzdálená asi 15 kilometrů od pobřeží, není nějak výrazně ovlivněná turismem.

Název Llucmajor je pravděpodobně odvozen od latinského slova lucus maioris (velký les). Historikové se tak domnívají, že místo bylo v minulosti obklopeno velkým lesem. Tato teorie je nyní přijímána většinou vědců.

Na jihu města se nacházejí prehistorické obranné a obytné prostory Capocorb Vell, jejichž původ se datuje až do doby bronzové. Megalitické stavby jsou nejdůležitějšími svědky té doby na celém ostrově a jejich dobrý stav je jedinečný v celém západním Středomoří. Capocorb Vell je jedním z největších nalezišť svého druhu na Mallorce a byl to vůbec jeden z prvních systémů, který byl vykopávkami odhalen a pak vědecky studován.

Ještě v předkřesťanské epoše zanechali své nesmazatelné stopy v oblasti Féničané, Řekové, Římané a Kartáginci. Samostatnými svědky této éry jsou části kamenné desky, které byly nalezena u pobřeží, na němž lze přečíst pouze název osídlení "Egnatuleia".
Po několika pokusech o dobytí se v roce 902 Mallorca dostala pod arabskou nadvládu a započalo období růstu a prosperity. Llucmajor byl tehdy pravděpodobně jakýmsi místem pobytu vysídlenců a byl začleněn pod obec Montuiri.

31. prosince 1229 dobyl ostrov Mallorku král Jakub I. a začala nová doba zlatého věku. Jeho syn Jakub II. pak v roce 1300 založil město. Pád mallorského království vyvrcholil bitvou o Llucmajor 25. října 1349. Poslední mallorský král Jakub III. tady ztratil nejen svůj život, ale i celé království, které bylo posléze připojeno ke koruně Aragonské.

O sto let později, v roce 1543, udělil císař Karel V. městu privilegium pořádat každý rok od 29. září do 18. října výroční trhy a taktéž pravidelný týdenní trh ve středu.
Od 14. až do 18. století bylo jižní pobřeží Mallorky sužovány pirátskými útoky, jež Mallorčanům nedávaly ani chvíli klidu. Strážní a signální věže (talaias) v místech S'Estelella, Cap Blanc, Cap Enderrocat a Cala Pi jsou stále důkazy tohoto boje za obranu pobřeží.

3. října 1916 udělil král Alfonso XIII. obci městská práva. Stejný měsíc byla otevřena tržnice a železniční trať Palma de Mallorca - Santanyi. O měsíc později, 25. listopadu 1916, tady začala fungovat první elektrárna "El Porvenir" (Budoucnost), která napájela také veřejné osvětlení ve městě.

Na počátku 20. století se stalo zemědělství a chov hospodářských zvířat hlavní a nejdůležitější ekonomickou činností ve městě. V první třetině 20. století zažívalo město ekonomický rozmach, který navazoval na zdejší silný populační růst. Později Llucmajor profitoval na výrobě obuvi, která je dnes nahrazena cestovním ruchem, výrobou uzenářského zboží a likérů, jakož i řemeslnickou výrobou z kamene, železa a ze dřeva.